Od jinud - zajímavé

Kostelec: konec „tankodromu“ se blíží? - www.ricansko.info/cs/clanky


Jak dělají strategický plán v Českém Brodě. - www.cesbrod.cz


seznam.cz: Nebojte si říct o jasné informace (PDF, 72kB)


Černokostelecko 02/07: Dětské hřiště (PDF, 108kB)
O projektu dětského hřiště čtěte na: www.hristekostelecncl.cz


Pavel Pávek: Někdo se musel zbláznit (PDF, 719kB)


Reportáž ČT o kanalizaci v Kostelci nad Černými lesy.


Záznam besedy (MP3, 50MB)
o kanalizaci v Kostelci nad Černými lesy ze dne 13.10.2006

Fotografie





27.10.2007

Kostelec nad Černými lesy

Proč mám ráda své město?

To je divná otázka. Mám ráda své přátele, mám ráda svou malou zahrádku, mám ráda své keramické hrnečky, kterých mám desítky na regálech, které můj manžel rád přidělává (aspoň nemusí tak často malovat), mám ráda náš dům, stavěný někdy v první polovině 18 století a jsem ráda že mohu po 20 letech prožitých v Kostelci nad Černými lesy říct, že je to místo kde si prožívám svou velkou životní lásku a tou je můj manžel.

Mám ráda posezení v hospodě, kdy se plácá, ale i vážně diskutuje a někdy se z těchto debat zrodí i bezvadný nápad, který se realizuje. Mám ráda posezení v klubu na Baráku u Karla při poslechu nějakého bigbítu, nebo jen na pokec s kamarády. Mám ráda posezení v pizzerii na náměstí, a i když není vše, jak bych si přála, mám ve chvílích, když tam sedám velmi příjemný pocit, že patřím do tohoto města. Ráda chodím jen tak po městě už jenom proto, že zde mám mnoho lidí, se kterými se ráda potkávám a vyslechnu si jejich názor na politiku, nebo i na výchovu dětí, nebo třeba i to, že nemám tolik jíst, protože jsem „prostorově výrazná“. Mám ráda projížďky na své Babetě po okolí Kostelce, a jak říká jeden z mých kamarádů, se kochám krajinou a vůní lesů, které tak miluji. Mám ráda akce, které připravuji lidičky okolo tak zvaného Paďoura a jsem ráda, že se můžu jejich akcí aktivně zúčastnit.

Tohle je asi tak jen náznak toho proč mám toto město tak ráda, mohla bych pokračovat velmi dlouho a vlastně do nekonečna, bych vyprávěla své zážitky třeba z čarodějnic, kdy jsme na tak zvané Hrušce navazovali neuvěřitelně krásná kamarádství, která stále fungují a jsou započata někde u táboráku a v době, kdy jsme všichni byli o 15 až 20 let mladší. Tehdy jsem si ani neuvědomila, jak mi toto městečko vleze pod kůži.

Nesmírně si vážím přátelství lidí, jako jsou Stáňa a Honza Vodičkovi, Jiřina a Tonda Polákovi, Mirek Vejrostek, Pepíka Strejčka a mnoha dalších, kteří nás tak zvaně, vzali pod křídla v roce 1985, kdy jsme se přistěhovali.